Další předpoklady pro napsání bakalářské práce

Další předpoklady pro napsání bakalářské práce

Důležitým, ale často podceňovaným hlediskem je skutečnost pro jaké „publikum“ práci píšete. Možná se zdá tento poznatek banální, ale je nutné si to uvědomit, protože svému předpokládanému publiku uzpůsobujete používaný jazyk, styl, rozsah informací a míru detailu.

Ve chvíli, kdy si toto definitivně uvědomíte, je na čase udělat si celkovou představu, rámec práce. V té se Vám nosná myšlenka pomalu dělí na jednotlivé celky, ujasňují se vztahy atd. Pro lepší představu jeden příklad. Píšete-li téma zabývající se spotřebním chováním českých domácností, musíte si uvědomit, jakou roli v práci bude hrát teorie zaměřená na spotřební chování, nakolik téma souvisí s ekonomikou, kde naráží na statistiku, a musíte si uvědomit, jak velkou část Vaší práce bude zabírat praktický výzkum. Z těchto dílčích poznatků se pomalu rýsuje logická stavba práce.

Jakmile jí dosáhnete, přichází na řadu vytváření detailnější osnovy. K tomu patří i rozhodování, co ze získaných poznatků je pro Vás relevantní, co posunuje připravovanou práci kupředu a co už nikoliv. Všechno, co jste se o tématu dozvěděli, do své práce prostě nedostanete, některých součástí se budete muset cíleně vzdát. Příliš mnoho detailů je stejně kontraproduktivních jako detaily žádné. Myslete na to, když třídíte podklady ke své práci.

Samotný text, který pod Vašima rukama vzniká, by měl být srozumitelný a dobře strukturovaný. To napomáhá snazšímu pochopení čteného. Toto pravidlo platí, ať už se rozhodnete pro jakýkoliv způsob práce s textem, stejně jako fakt, že byste v textu měl/a umět vysvětlit a doložit každou myšlenku, se kterou pracujete. Stěžejní myšlenky klaďte do hlavních vět, nikoliv vedlejších. Závěrečná práce nemusí ohromit svým vycizelovaným stylem, ale svou odborností a srozumitelností, navíc to není detektivka, aby čtenář marně zjišťoval, jak jste co myslel/a a proč jste to uvedl/a, tak jak jste to uvedl/a. Pro každý způsob práce také musíte nutně být schopen/na text krátit, či dokonce vypouštět nepodstatné nebo nejasně formulované myšlenky. Neškodí, když svá tvrzení dokládáte příklady, to je vždy nejsrozumitelnější varianta. Vhodné jsou i komentáře, zde se ovšem vyhněte příliš hojnému výskytu. Text by měl být nosný sám o sobě a komentáře by vždy měly obsahovat doplňující, nikoliv klíčové informace.

Co autor, to styl psaní. Zde je každá rada drahá, ale v principu je možné se při psaní tak obsáhlého textu pustit dvěma směry. Ten první je systematičtější, ale zdlouhavější: ke každé předpokládané kapitole si napíšete všechny poznatky, postřehy, komentáře atd. Z této hrubé stavby poté odtesáváte samotný text, který cizelováním dovedete do konečné podoby. Druhý způsob je vhodný pro netrpělivé a tvůrčí povahy, má však svá rizika a klade velké nároky na kázeň. Napíšete prostě celou kapitolu „načisto“ a poté se k ní, nejlépe s časovým odstupem vracíte a dotváříte. Zvolíte-li si tuto cestu, musíte se velmi hlídat, abyste nezabředávali do nesmyslných odboček a nicneříkajících frází.

Ostatně k textu se s časovým odstupem vracejte, ať už zvolíte jakýkoliv způsob psaní. Teprve s odstupem si všimnete nedokonalostí, zjistíte, kde Vám text neladí, co je třeba dovysvětlit atd. Rada pro puntičkáře: žádný text nikdy není dokonalý. Vždy je na něm co vylepšovat, ale někdy prostě musí přijít okamžik, kdy si řeknete dost a jdete dál. Jinak by se Vám mohlo stát, že budete termín odevzdání závěrečné práce stále odsouvat.

Praktická rada: Mnoho studentů považuje tvorbu obsahu předem za nemístné obtěžování ze strany pedagoga. Tak to v žádném případě! Jen stanovená struktura a její rozdělení do hlavních kapitol a podkapitol Vás donutí udržet se v rámci stanoveného rozsahu a současně nevynechat žádný důležitý moment práce. Užitečné je i rozpočítat si stránky na jednotlivé položky obsahu (samozřejmě se toho poté nemusíte držet striktně). Navíc předběžně stanovený obsah není žádným kánonem, pedagog pochopitelně počítá s tím, že se vyvine či dokonce v některých částech změní, podle koho, kam Vás práce zavede. Nejspíš s překvapením zjistíte, že se konečná podoba obsahu od toho původně stanoveného zas tolik neliší.