Citace a parafráze

Citace a parafráze u bakalářské práce

Základním pravidlem práce se sekundárními zdroji je přesně z nich citovat. Přesným citováním je myšleno uvedení veškerých cizích názorů či myšlenek, které ve své práci používáte. Toto odlišení je nejenom základním etickým principem tvorby jakéhokoliv vědeckého textu, dosvědčující Vaši lidskou i odbornou úroveň, má i zcela praktický význam. Dáváte tím čtenáři možnost ověřit si předkládané závěry či fakta tím, že nalezne citovaný dokument. Umožňujete mu tím prohloubit si vlastní znalosti o tematice a zasadit získané údaje do širšího kontextu celého oboru.

Citace a parafráze jsou řešeny dokonce Autorským zákonem[1], který uvádí, jakým způsobem je možné pracovat s cizími díly a používat výňatky z nich. Každá citace a parafráze musí být v textu uvedena konkrétním odkazem, jehož podobu řeší ISO normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Vysoké školy velmi často uvádějí preferovaný způsob uvádění odkazů.

Citace je doslovné uvedení výňatku z cizího textu, který musí být graficky (nejčastěji uvozovkami) oddělen od vlastního textu. Citace se nejčastěji používá jako zdůraznění vlastní myšlenky, potvrzení autoritou či odkaz na podobný názor. Délka citace by neměla přesahovat dvě věty. Delší jen ve výjimečných a z textu zcela patrných důvodů.

Parafráze potom znamená uvedení cizí myšlenky vlastními slovy. Použití parafráze je velmi často zdrojem autorské nejistoty, není k tomu ale žádný důvod. Jedná se o zcela legitimní způsob práce s odbornou literaturou. Užívá se, když potřebujete v textu použít myšlenky, které jste načerpal/a z literatury a které zajišťují kontinuitu textu. Není důvod úzkostlivě hledat slovo za slovo, tedy vyhýbat se v parafrázi slovům či obratům, které použil autor originálního textu. Leckdy to není ani možné a vede to k zastření původního významu. Skutečně se nejedná o nic víc, ani míň, než že cizí myšlenku uvedete vlastními obraty. Parafráze může mít podstatně větší rozsah od několika vět až po odstavec, ale vždy musí být řádně označen její konec.

Častým dotazem směrem k citacím a parafrázím je míra jejich použití. Neexistují pro to žádné poučky nebo přesně daná pravidla, navíc se to liší podle typu práce, ale prostý selský rozum nám říká, že množství citací a parafrází by mělo být „tak akorát“. Příliš mnoho odkazů budí podezření z nedostatečné invence, málo zase z neschopnosti najít vhodné prameny nebo dokonce z plagiátorství. „Tak akorát“ by mohlo být kvantifikováno max. 20 % celého rozsahu textu. Opticky vypadá dobře, když je na každé stránce cca jeden až dva odkazy. Samozřejmostí by mělo být používání zahraničních zdrojů. Zde je vhodné použít zejména formu parafráze.

Praktická rada: Už při načítání zdrojů si dělejte přesné poznámky, odkud čerpáte. Jednak Vám to usnadní pozdější orientaci a jednak se může stát, že se ke zdroji už nedostanete a Vaše údaje, jako je např. stránka odkud citujete, budou neúplné.



[1] Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ze dne 7. dubna 2000.